Možnosti fyzioterapie v kostce a fyzioterapeutické vyšetření

Z prvního dílu víme, co rehabilitace, potažmo fyzioterapie v kostce obnáší. Definovali jsme si fyzioterapii, jako část ucelené rehabilitace, která se zabývá diagnostikou, léčbou a prevencí poruch pohybového systému jedince. K tomu využíváme manuální a pohybové terapie a také různých fyzikálních metod. V závěru jsme udělal základní rozdělení jednotlivých procedur nebo metod. V minulém díle jsme hovořili o fyzioterapeutickém vzdělání. Nelze předpokládat, podobně jako v lidské fyzioterapii, že když si někdo i sebešikovnější udělá jeden nebo dva kurzy na masáže či balanční cvičení, tak bude zcela rozumět pohybovým potížím a onemocnění vašeho psa. Sotva to bude také stačit, i přes získané zkušenosti na to, aby pomohl adekvátně sportujícímu psovi po zátěži nebo v přípravě na trénink. Podobně je z mého hlediska nedostatečné až hloupé řešit vychýlené obratle, aniž bych měl skutečné (podtrhuji skutečné) povědomí o výhřezu meziobratlové plotýnky, jak reaguje nervový systém na dráždění nebo útlak, co dělá uskřinutý nerv se svým výkonným orgánem – svalem. Jinak bych se nesnažil napravovat konečný důsledek, jen jeden kousek z celé mozaiky, ale začal bych u příčiny, tedy bych nechal zjistit, proč obratle uhýbají. Proto potřebuje mít i veterinární fyzioterapeut přehled o anatomii, neurofyziologii, fyziologii a patologii pojivové tkáně, musí znát neurologické a ortopedické onemocnění, i princip chirurgických zákroků, aby věděl, co se při nich děje s pohybovým aparátem, k jakým změnám dochází, jaké to může mít důsledky na druhé končetině nebo jiném konci těla. Fyzioterapeut potřebuje mít i ve veterinární medicíně pojetí z dalších medicínských oborů jako interní lékařství, vědět základy výživy, jak funguje organismus starého nebo obézního psa či kočky, musí se vyznat v kynologii sportovních a služebních plemen, chování zvířat, a v neposlední řadě, být v určitém slova smyslu dobrým psychologem pro majitele čtyřnohých pacientů. I když se zvířecí pacient dostaví s diagnózou, resp. zprávou ohledně chirurgického výkonu a pooperační péče s doporučeními, včetně rehabilitačních procedur (někteří veterináři jsou více, jiní méně v obraze, co vše dnes fyzioterapie zvířat obnáší a svede), musí si fyzioterapeut udělat své vlastní vyšetření. Tomu předchází jakási kontrola anamnestických údajů, respektive si údaje doplní o informace typu: v jakém prostředí se pes pohybuje, zda jde o výhradně bytového psa, žijícího v kotci, na zahradě, schody a skákání na gauče, četnost a intenzita vycházek, herní návyky, sportujícího rekreačně nebo závodně, pracovní plemeno, další zvířata v domácnosti, je potřeba odhadnout temperament zvířete, zda je bázlivější typ, z nějakého důvodu je třeba agresivní (strach, dominance). Hodnotu má i údaj o tom, zda pes neběhá intenzívně okolo plotu (nahánění potenciálního vetřelce). Samozřejmostí jsou údaje o dosavadních nemocech a úrazech, léky a ujištění majitele, že zvíře nemá infekční onemocnění a nebylo v kontaktu s takovým zdrojem. Fyzioterapeutické vyšetření by mělo sestávat z vyšetření postoje a pohybu, dále jemné povrchové i hlubší palpace těla, resp. kůže, podkoží, svalů. Následuje vyšetření neurologické (reflexy a reakce) i ortopedické (vyšetření kostí, kloubů, šlach). Nakonec bychom měli lokalizovat bolestivost. Pokud známe dopředu od majitele bolestivá místa nebo to předpokládáme z lékařské zprávy, snažíme se jim na počátku vyšetření vyhnout, abychom nenavodili u pacienta hned od začátku negativní reakce. Toto vyšetření by mělo nastavit fyzioterapeutickou lokalizaci, diagnózu a stanovit si s majitelem krátkodobé a dlouhodobé cíle, dát dohromady program procedur a také vytvořit domácí úkoly pro majitele. Lokalizace fyzioterapeuta nemusí být pouze místo diagnostikované veterinářem klinicky, na RTG, CT či MRI vyšetření, popřípadě nejde jen o operovanou část těla. Fyzioterapeut může najít – lokalizovat další problematická místa na přetěžované končetině, bolestivé, nebo ztuhlé (v tenzi) svalstvo, zkrácené šlachy, na svalech tzv. spoušťové body, omezení rozsahu pohybu v kloubu apod. Tak potom budou znít ony fyzioterapeutické diagnózy, která popíšou změny na pohybovém aparátu. Fyzioterapeutická diagnóza může také popisovat abnormální postoj nebo pohybový vzorec, v lepším případě také s možnou příčinou této abnormality pohybového aparátu, například v důsledku artrózy kloubu, chronického výhřezu meziobratlové plotýnky atd. Po osvětlení nálezů majiteli následuje stanovení krátkodobého i dlouhodobého cíle. Tomu musí majitel rozumět a být s cíli ztotožněn. Vždy považuji v medicíně za důležité, aby pacient, ve veterině pak majitel, rozuměl diagnóze a její příčině, a samozřejmě také možné léčbě nemoci nebo úrazu, byť může být s opatrnou nebo špatnou prognózou. K dosažení cílů se naplánují jednotlivé fyzioterapeutické úkony, fyzikální terapie a zhodnotí se použití případných pomůcek, zkonzultuje se výživa a pohybový režim či změny v životním stylu. Nesmí se zapomenout na tzv. domácí úkoly pro majitele. Vždyť bez pravidelného cvičení v domácím prostředí bude celá práce jen poloviční či ještě menší. Vždy mi přijde úsměvné, pokud si někdo myslí, že vše zachrání docházet jednou nebo dvakrát týdně na rehabilitace po dobu několika týdnů a myslet si, že to mého psa nebo mě samého spasí. Ještě horší je cesta moderní rehabilitace založená téměř výhradně na přístrojích – tedy fyzikální terapii. V tom vidím velké selhání rehabilitace mnoha pacientů a uspěchanost dnešní doby tomu napomáhá. Mnohdy se lidem nebo i psům nasadí pouze fyzioterapeutické přístroje (u lidí se „nahání“ body pro pojišťovny; takto se může fyzioterapeut věnovat i více pacientům současně, jedem leží na magnetech, další má elektroterapii, poslední cvičí, vše co nejrychleji, už čeká další a ještě vykázat „papíry“ – určitě špatný příklad, viďte?). Nesmí chybět komunikace a vysvětlení každého kroku, včetně instruktáže cviků pro domácí režim. Zkrátka, důležitá je erudice a empatie fyzioterapeuta společně s motivací pacienta (tedy ve veterinární fyzioterapii zvířete i majitele současně). Naše fyzioterapeutické metody, využívající různé fyzikální veličiny, si budeme detailně v dalších kapitolách představovat: manuální techniky - masáže, pasivní pohyby kloubů (tzv. ROM – range of motion), mobilizace kloubů, protahování (strečink); dále aktivní pohybová terapie (asistované cvičení a chůze, balanční cvičení, vlastní pohybová terapie na různých površích a s využitím překážek, resp. kondiční chůze, klus apod.). Zde využíváme svých rukou a pomůcek pro pohybovou terapii (balanční pomůcky, překážky pro kavalety a slalom, přírodní materiál). Pro rehabilitaci lze využít i prvky související s koordinovanou funkcí nervového systému a svalů. Zde zapojujeme prvky z neurofyziologie a neurodiagnostiky: trénink postojových reakcí (tzv. propriocepce je odpovědná za postoj a uvědomění si jednotlivých částí těla v prostoru) nebo míšních reflexů, popřípadě trénink určitých pohybových vzorců, podobně jako vyhlášené metody dle Vojty, Mojžíše, nebo DNS (Dynamická neuromuskulární Stabilizace dle Prof. Koláře). Samostatně se budeme věnovat také fyzikální terapii, která využívá dalších fyzikálních veličin: hydroterapie (využití vody v rámci chůze a plavní ve vodě anebo na tzv. podvodním chodícím pásu), elektroterapie (TENS, ENM – elektrická neuromuskulární stimulace, galvanické proudy), termoterapie (teplo a chlad), magnetoterapie (pulzní magnetoterapie), laser, léčebný ultrazvuk a rázové vlny.

MVDr. Aleš Tomek, DipECVN