Rehabilitace a fyzioterapie: co ty pojmy znamenají?

K úspěšné rehabilitaci neurologických a ortopedických pacientů je nutná dobře naplánovaná a provedená fyzioterapie. Dávno jsou pryč časy, kdy jsme dali na slova věhlasných chirurgů, kteří tvrdili, že jejich pacienti žádnou rehabilitaci nepotřebují, protože zákrok proběhl bez komplikací a organismus se zhojí sám. Z toho důvodu význam fyzioterapie ve veterinární medicíně roste. Fyzioterapie je potřeba také v rámci managmentu starých a obézních psů, protože díky rozvoji veterinární medicíny se psi dožívají vyššího věku a podobně, jako lidská populace, tak i ta psí trpí v určité míře nadváhou. V nepolední řadě je po fyzioterapii poptávka díky rozvoji psí sportovní medicíny. Podobně jako v jiných veterinárních disciplínách, také tento obor má v západním světě své specialisty. U nás je tento obor stále v plenkách, i když lidí, kteří fyzioterapii rozumí, pomalu ale jistě přibývá, a existuje již možnost, v rámci české republiky, určitého vzdělání dosáhnout. Abychom si ujasnili některé pojmy, míchám zde slova rehabilitace a fyzioterapie, a také, abychom si udělali pořádek, jak rozlišit ty pravé odborníky od ostatních, pojďme se začíst do těchto stránek.

Rehabilitace (z latinského rehabilitatio = obnovení) znamená v medicíně obnovu, zlepšení a uchování funkce jednotlivých systémů pomocí působení různých fyzikálních vlivů, s cílem vrátit jedince po onemocnění nebo traumatu do normálního života. Toto použití fyzikálních stimulů na různé orgány a tkáně, které působí ozdravně na organismus, nazýváme fyzioterapií. Pod fyzikálními vlivy si představme mechanické působení (masáže, pasivní pohyb kloubem), využití vody (hydroterapie), tepla (termoterapie), a další, viz dále.

Rehabilitace ze svého titulu je mnohem širší pojem, a tudíž zahrnuje také veškeré maličkosti okolo rekonvalescence pacienta. Mezi tyto rádoby doprovodné, ale velmi důležité části patří medikace bolesti, zabezpečení vhodné výživy a pitného režimu, kontrola vylučování (u ochrnutých pacientů je kontrola a vyprazdňování močového měchýře velice důležitá), polohování imobilního pacienta, prevence proleženin, zabezpečení pomůcek pro podpěru nebo zavěšení pacienta (hrudní postroje, postroje pro pánevní končetiny, popruhy a sítě pro zavěšení), ochrana pacek před poškozením, fixační límce, ortézy a protézy, vozíčky pro ochrnuté pacienty a po amputaci končetin, ale také péče o jizvy a nedohojené rány, v neposlední řadě pak motivace pacienta a zabezpečení jeho dobré psychické kondice.

Fyzioterapie, jak ji klasicky známe, pomůže v rekonvalescenci ortopedických a neurologických onemocnění po úrazech, frakturách, onemocnění kloubů, šlach, vazů a svalů, obrně končetin způsobené výhřezem meziobratlové plotýnky, či jiným onemocněním míchy, pomůže zlepšit management onemocnění chronického rázu, jako artrózy. Rehabilitační plán je i ve veterinární medicíně součástí léčby také u pacientů s různým postižením mozku a rovnovážného aparátu, podobně jako u lidí. Fyzioterapie může zastavit nebo zmírnit svalovou atrofii, udržuje mobilní klouby, pomáhá urychlit návrat do normálních fyziologických funkcí, má vliv na optimální výdej látkového metabolismu, snižuje dávky analgetik a v některých případech může být jediným terapeutickým řešením. Ve sportovní medicíně zase fyzioterapie pomáhá jedince dostat do kondice, v regeneraci po zátěži a hraje roli v prevenci mnoha úrazů. Rehabilitace, aniž bychom si to možná sami uvědomovali, je samozřejmě ve svém důsledku využívána také v ostatních oborech klinické medicíny, a tak musí fyzioterapeut zvládnut funkci dalších orgánů a mít přehled o jejich onemocněních.

Při rehabilitaci je důležité pochopit, jak nervový systém v kostce funguje, jak na něj navazuje celý pohybový aparát. Důležité je také znát patofyziologii jednotlivých procesů (obecně jak probíhají záněty, degenerace, nádory, cévní příhody, co se děje po traumatu, …) a nemocí, co je bolest, a pak můžeme správně pochopit, které procedury budou pro našeho pacienta prospěšné. Neurologické vyšetření by mělo odhalit stupeň dysfunkce nervové soustavy a svalů. Důraz u toho je kladen, jak na lokalizaci problému, tak na stanovení definitivní diagnózy (příčiny potíží). Vždy je potřeba stanovit si cíl, kterého chceme dosáhnout. Je možné dosáhnout úplné nápravy nebo musíme s velkou pravděpodobností počítat s určitými následky a pokud ano, jsou pro tohoto pacienta slučitelné s dobrou kvalitou života? Je potřeba rovněž znát stav celé pohybové soustavy, kostí, kloubů a vazů. Například u pacienta s obrnou jedné pánevní končetiny a dysplazií kyčelního kloubu na druhé končetině musíme počítat s rychlejším vývojem artrózy díky přetěžování končetiny. Důležité informace je potřeba mít také o stavu kardiovaskulárního a dýchacího aparátu, abychom například kardiologického pacienta nevystavili zbytečně nadměrné zátěži. Chceme-li, naplánovat rehabilitační program, vždy se snažíme pochopit alespoň v kostce denní režim majitele a psa, životní prostor a aktivity, které vykonává, jaká má být další buducnost (návrat do normálního pohybu, sportu, pracovního zatížení, …). Otázkou je třeba i to, jak motivovat jednotlivé pacienty, na každého platí něco jiného, ne každý pes je od počátku důvěřivý, jiný dokonce ze strachu vykazuje agresivní prvky. Čili i psí psychologii musíme zapojit do našeho rehabilitačního programu.

Mezi fyzioterapeutické metody, využívající různé fyzikální veličiny, jak jsme u tom v úvodu hovořili, patří: masáže, pasivní pohyby kloubů, mobilizace kloubů, protahování (strečink), aktivní pohybová terapie (asistované cvičení a chůze, balanční cvičení, vlastní pohybová terapie na různých površích a s využití překážek, resp. kondiční chůze, klus apod.). Zde využíváme svých rukou a pomůcek pro pohybovou terapii (balanční pomůcky, překážky pro kavalety a slalom, přírodní materiál). Je to dle mého ta nejdůležitější partie z rehabilitace. Samostatně stojí takzvaná fyzikální terapie, která zahrnuje metody využívající dalších fyzikálních veličin: hydroterapie (využití vody v rámci chůze a plavní ve vodě anebo na tzv. podvodním chodícím pásu), elektroterapie (TENS, ENM – elektrická neuromuskulární stimulace, galvanické proudy), termoterapie (teplo a chlad), magnetoterapie (pulzní magnetoterapie), laser, léčebný ultrazvuk a rázové vlny.

Každá z procedur má svou indikaci (využití) a kontraindikaci (zákaz užití) pro konkrétní případy, postižení nebo onemocnění. O tom budeme psát v příštích kapitolách.

MVDr. Aleš Tomek, Dipl. ECVN